Tomáš Holub
„Kdy budeme zase vyvolávat obrázky?“, ptal jsem se často své maminky, když jsem v otevřené skříni zahlédl červenou žárovku se „zvětšovákem“. Koupelna proměněná v mini laboratoř mě totiž vždycky ohromně přitahovala. „Vždyť tam se mnou tak dlouho nevydržíš, když bude film ve vývojce, nesmíš otevřít dveře“, zněla často odpověď. Ale já neodbytně škemral dál. Zvětšovák na vaně, vývojka v jedné misce, ustalovač v druhé, plastové kleště … tím pro mě začalo velké dobrodružství. Kdo ví, možná právě tyto fotografické seance v pološeru koupelny, na které moc rád vzpomínám, mě přivedly až k dnešnímu fotografování. Navíc se říká, že by člověk měl dělat také něco zdánlivě zbytečného, něco jen tak pro radost, aby úplně nezblbnul z toho, co dělat musí. Já rád cestuji a k tomu i rád fotím. Prostě mě to baví. Jsem krajinkář, nicméně jsou i okamžiky, kdy objektiv s chutí zaměřím na nějaké to makro, architekturu, němou i lidskou tvář. Snaží m se fotit s radostí - tak, aby fotografie měla duši a atmosféru.
Aneb slovy W. Eugena Smithe "Jaký užitek má hloubka ostrosti, když chybí odpovídající hloubka pocitů?".
Nikon D600
Nikon 17-35 f/2,8
Nikon 85 f/1.8 AF-S G
Sigma 150 f/2,8 ex dg os hsm
+ příslušenství, filtry, stativ …